Na doktory nadávat povoleno

Správně by to mělo bejt takhle: V rámci mé přeměny jsem se rozhodla, že změním praktického lékaře. Přišla jsem do ordinace jako sebevědomá mladá žena a bla bla bla… Tak to se nestalo. Sestřička mě, pochopitelně, vzhledem k mý úpravě, pozvala dál slovy: „Mladý muži, jste na řadě!” Až potom, když v dotazníku našla můj mail a to, že beru pravidelně léky, který beru, jsme si to ujasnily. „Jo takhle. No tak fajn, já mám kamarády, jako jste vy, jezdíme spolu na dovolený…” zasnila se. No tak fajn, to jsem asi na správnym místě.

63 dní na hormonech (s intimními detaily)

Tak hodná na vás jsem, že vás před intimními detaily předem varuju. Dokonce je velkoryse schovám až za perex, takže i pokud jste přišli na stránku náhodně, nemusíte se bát, že byste se dozvěděli příliš mnoho informací. Obzvláště takových informací, o které jste se neprosili. Ale já vim, že jste všichni zvědavý vopice a zajímá vás to, takže na to stejně kliknete. Než se odhodláte k tomuto důležitému kroku ve vašem životě, můžete si přečíst i poslední měsíční hormonovou aktualizaci. 

Jak málo je hlazení

V pondělí jsem byla poprvé v životě na kosmetice. Mám na mysli takový to, jak přijdete do salónu krásy (a říkáte si, co tady sakra dělám?) a necháte ze sebe udělat člověka jako z časáku. Dostala jsem ultrazvukový peeling a masáž a bylo to krásný. Pro ty, kdo ví, že nesnášim masáže, nebyl to ten druh masáže, kde vám chrastěj klouby, ale jenom takový relaxační hlazení. A já mám relaxaci a hlazení ráda, samozřejmě, jako každá holka, a jako každá holka mám teď na jaře taky pocit, že je toho obojího nějak málo.

0% hetero

Tak jsem dostala odkaz na test flexuality, asi abych mohla nějak erudovaně říct, co ve skutečnosti jsem. Flexualita je zřejmě novotvar, spojení slov fexibility a sexuality, a dá se v něm vyjádřit, jak moc se hodláte ohnout, abyste někoho vojeli. Termín vymyslel doktor James W. Hicks a to neni žádnej ňouma. Profesor působí na obou pobřežích Států a je uznávaným autorem publikace 50 příznaků duševní choroby. Takže zjevně člověk vyloženě povolanej na to, aby určil mou sexualitu. Ale musim říct, že mě Hicks trochu nasral.

Jak bydlí transka, autistka a rocker

Tak zjevně prsa táhnou, nic novýho pod sluncem. Stačilo napsat slovo „prsa” do názvu článku a hned mi sem přišlo dvěstě lidí za dva dni, dneska už má ten článek tři sta přečtení. A to je celkem dobrý, protože normálně maj moje články po tejdnu tak třicet. Celkově, kdyby vás to zajímalo, má můj blog okolo dvou tisíc návštěv měsíčně, za což jsem vám tuze vděčna. Taky mě hřeje u srdce, že na YouTube má „vlog od transky pro transky” přes tři tisíce přehrání. (A proto plnim svůj slib a za každejch pět set shlédnutí vám vyrobim video nový. Takže to už jsem zase ve skluzu.)

35 dní na hormonech – Už mám prsa?

Asi je na čase, abych taky jednou napsala něco o svý přeměně. Je to už víc než měsíc, co beru hormony, tak nebudu říkat, že se neděje vůbec nic. Co se týče psychiky, pozoruju jednoznačný úbytek chuti na sex, ostatně ani moje tělo si o něj už nežádá každý ráno a pak eště asi tak milionkrát denně. Zrovna nedávno se mi zdálo, že jsem se zamilovala do blondýnky (vypadala trochu jako Niky, ale to je samozřejmě náhoda) a cítila jsem k ní tu povědomou neodolatelnou touhu, onen jenom částečně příjemný pocit, jako kdyby vám někdo za močovej měchýř zaháknul ótéčko a řekl „Teď jsi moje!” Takže to vypadá, že si můj mozek (narozdíl od toho Weissova) eště pořád pamatuje, co jsou to city.

Laserové odstranění vousů aneb Tahle mašina má výkon

Jak jste si asi všimli, odmítám točit videa, jejichž veškerým sdělením by bylo: „omg, už jsem pět tejdnů na hormonech, mám o milimetr větší prsa, koukejte!” Ne že bych nechtěla, abyste se mi koukali na prsa, přirozeně, ale shrnout jednou za několik měsíců, co se děje, podle mě bohatě stačí. Hormony teď beru asi měsíc a nepřijde mi, že bych vypadala jakkoli jinak. (Sami vidíte, že to neni úplně na pětiminutový video.)

Proč nejsou všichni lidi queer (druhá část)

Už druhý den ráno po jeho zveřejnění jsem dostala překvapivé množství zpětné vazby na první část článku o pojmu queer. Jestli se vám to nechce číst, pokusim se to shrnout: na Get Real psali, že se málokdo dobrovolně označí jako queer, protože:

1. nikdo pořádně neví, co to znamená, a
2. celej život nám do hlavy vtloukaj, že seš buď holka nebo kluk, a konečně
3. je zkrátka psychicky příliš náročné se nimrat ve své duši, zvlášť pokud máte pochybnosti o tom, jestli jste „normální“ a jestli vás ti „normální“ mezi sebe vezmou.

Proč nejsou všichni lidi queer (první část)

Na Get Real jsem narazila na článek, kterej si kladl tuhle otázku. Nejdřív mi to přišlo jako zajímavý téma, tak jsem uvažovala, že ho přeložim. Pak mi to ale přišlo moc dlouhý a náročný, tak jsem chtěla napsat jenom takovej výcuc. Nakonec jsem se u toho akorát rozčílila, že to nedává smysl, a je to zase akorát výkřik do vakua, kde nikdo pořádně nerozumí tomu, co queer znamená. (Ani já to nevim.)

Týden na drogách

Tak a je to tady. V pátek jsem sežrala první dávku Androcuru a Estrofemu. Řeknu vám, asi to nahradí Mai Tai na první příčce mých oblíbených koktejlů. Mám obrovskou radost a nejsem sama. Je to skoro dojemný, jak moc mi to lidi přejou, a já jim tímto všem děkuji. (Kamarádky mi vždycky napíšou milion srdíček a vykříčníků a pak mi vyhrožujou, co všechno mi udělaj, jestli mi narostou větší prsa než jim. Jako kdyby to nebylo jedno, když si stejně koupim silikony, MUHAHA…) Děvčata mě tedy vítají ve svém klubu a kluci mě z něj konečně mohou vykopnout a ulevit si tím.