Všechno se musí dotáhnout do konce

Před mnoha týdny jsem psal, že vám brzo představim svůj novej projekt, na kterym si uspokojuju svoje literární choutky. Pak jsem se vyrhnul do práce tak intenzivně, že už nezbyl čas asi na článek na tenhle blog. Postupem času jsem se vrhnul do tolika novejch projektů, že vám je tady představim jeden po druhym. První je můj novej blog, další je můj starej blog, k tomu se váže moje umělecká kariéra, která se odehrává hned na dvou frontách. Celý příspěvek

Reklamy

52 předsevzetí

Koupila jsem tátovi k Vánocům knihu 50 odstínů kuřete, aniž bych věděla, o co jde. Měla na sobě nálepku „New York Times bestseller“ a přišlo mi to vtipný, tak hned šla do košíku. Jeho záliba ve vaření, jež jsem po něm zdědila, musí být vskutku obrovská, protože se do ní ihned začet. To mi udělalo radost. Celkově jsem přesvědčená, že tyto Vánoce byly nejhezčí, jaký jsem zažila. Nebo minimálně jaký si pamatuju. Jednoduše proto, že jsem je trávila tak, jak jsem já chtěla. I když všechno má svý mouchy. Celý příspěvek

Moje tradiční prosincové těšení

Bylo by nespravedlivé se vymlouvat na zimní depresi a svádět na ní, že se mi dneska nechtělo vstávat, že jsem postupně nabírala větší a větší zpoždění a musela rušit svoje vlastní plány. Prostě jsem přecenila svoje síly. Jako když jsem všem naslibovala, že jim za lajknutí stránky Nejsi na to sama upeču makronku. Respektive, ty makronky jsem fakt pekla, a to mi věřte, že jsem na vás u toho myslela. Bohužel jsem je pak seškrabávala z plechu nožem a teď je budu muset rozemlejt a recyklovat na koláč. Ale chuť má ta hmota neurčité konzistence fakt vynikající, přísahám!  Celý příspěvek

Teplíčko

Vítám vás u pravidelného čtvrtečního článku, který dnes vydávám v pátek. To abyste si zvykali, že svět je krutej a nedá se na nic spolehnout. Ale vážně, podzim je krutá doba. Je hnusně, tma, pokaždý se to tak nějak semele, že se věci zkrátka poserou. Jak napsal Filip, prostě se to tak sešlo. No a do toho ještě ty svátky klidu a míru. Skutečně by mě zajímalo, kde se stala chyba, proč se zrovna z Vánoc stal byznys s kravinama k ničemu a s antidepresivy. Proč nemůžeme, když už je teda naše společnost tak moc v rozkladu, slavit letní Vánoce, jako Alza, a odbýt si všechen tenhle stres v létě?  Celý příspěvek

Deprese je nemoc a musí se léčit

V mym životě figuruje jakýsi leitmotiv zpětnýho uvědomování si věcí, když už je pozdě. Na podobnym principu jsou postavený taky téměř všechny komedie, co lidstvo spatřilo. Zápletka vždycky spočívá v tom, že dojde k nějakému nedorozumění. V komediích to zpravidla nemívá dalekosáhlý následky. Někdy se třeba stane, že si protagonista uvědomí, že vlastně celou dobu miluje někoho, koho považoval za osinu v prdeli (každej romcom v dějinách a můj letošní podzim). No jo, po pár týdnech se dá ještě dost věcí napravit, ale po dvaceti letech už může bejt na nápravu pozdě.  Celý příspěvek

Červené růže mezi šedí

Mám ráda dny, jako je tenhle. Odvedla jsem svoje děvče do práce a pak jsem si doma pustila MasterChefa. Pokud to někdo sleduje, můžete mi vysvětlit, jak se takový vojeblo jako Dominika dostala tak daleko? No nic. Mezitím jsem spravila od kočky překousanej kabel od počítače jedněma nůžkama a kilometrem lepicí pásky a vysloužila si tak virtuální polibek. Taky jsem si tím vysloužila počítač – už rok a půl se mi tedy daří žít bez vlastního a ráda bych tohle období prodloužila až do vlastní smrti. Umírání notebooků je pro mě totiž každodenním chlebem.  Celý příspěvek

Snové teorie (a taky jedna lásková)

Ten závazek, že každej tejden napíšu jeden článek, má i odvrácenou stranu. Jak naskakuje kvantita, kvalita jde do hajzlu. Na druhou stranu, když uvážim, jak moc se vám líbilo video #9 – S barvou ven, tak jistě oceníte i dnešní výlev. V neposlední řadě taky jistě potěším svoje sice zamindrákované, zato ale velmi věrné čtenáře a čtenářky. (A lidi, co jsou někde mezi.) Po roce se mi totiž ozvala moje dávná přítelkyně deprese. A eště jedna zrzka taky, ale na ní přijde řeč v souvislosti s mojí deskouCelý příspěvek

Ticho před bouří

Sice bych měla něco, o čem by se toho dalo dost napsat, ale s dovolením si to nechám na video. Od vydání posledního uplynul už měsíc, a proto se pustim do novýho. Hned, jak vyvěsim dnešních pět set slov na Facebook. Všechno zajímavý, co mám na srdci, řeknu v něm, takže na článek zbývají jenom taková ta konverzační témata. Kupříkladu, jaký to je, když se vysekáte na motorce. Nebo kde jsou všechny normální transky. Celý příspěvek

Můj zadek je hezčí než předek

Kdyby se vám dneska nechtělo mě číst… tak jste celkem divný, protože někdo musel kliknout na odkaz sem. Ale kdyby přeci jen ne, tak jsem si pro vás připravila alternativy. (Také vhodné pro rozšiřování obzorů.) První z nich je článek mojí oblíbený autorky o tom, že nejen v našich soudech je bordel. Myslim v soudním systému, ne v tom, jak usuzujeme v každodenních situacích. Druhou alternativou je zpráva, již přinesl Český rozhlas, že král Harald V. je strašně pokrokovej vladař. Škoda, že se v jeho zemi nesmí kalit a kradou se tam děti. Tímto uzavírám týden nadávání na svou i ostatní vlasti a jdu vám říct, co je novýho. Celý příspěvek

O pálení dobrého bydla

Dnes z trochu jiného soudku. Trochu mě se Zrzavou pálí dobré bydlo. To je mimochodem dost výstižný – naše bydlo je fakt dobrý. Na tohle téma jsem se bavila s bývalým spolužákem a nedospěli jsme k žádnýmu výsledku. Jeho názor je, že Praha je idiotský město, ale jinak je Česko super, zatímco já to vidim tak, že Praha je v rámci naší idiotský republiky nejlepší místo k žití. Uznávám, narozdíl od něj jsem nikdy nebydlela v jinym městě, ale nějaký zkušenosti z první ruky mam. Celý příspěvek