Deprese je nemoc a musí se léčit

V mym životě figuruje jakýsi leitmotiv zpětnýho uvědomování si věcí, když už je pozdě. Na podobnym principu jsou postavený taky téměř všechny komedie, co lidstvo spatřilo. Zápletka vždycky spočívá v tom, že dojde k nějakému nedorozumění. V komediích to zpravidla nemívá dalekosáhlý následky. Někdy se třeba stane, že si protagonista uvědomí, že vlastně celou dobu miluje někoho, koho považoval za osinu v prdeli (každej romcom v dějinách a můj letošní podzim). No jo, po pár týdnech se dá ještě dost věcí napravit, ale po dvaceti letech už může bejt na nápravu pozdě.  Celý příspěvek

Reklamy

Červené růže mezi šedí

Mám ráda dny, jako je tenhle. Odvedla jsem svoje děvče do práce a pak jsem si doma pustila MasterChefa. Pokud to někdo sleduje, můžete mi vysvětlit, jak se takový vojeblo jako Dominika dostala tak daleko? No nic. Mezitím jsem spravila od kočky překousanej kabel od počítače jedněma nůžkama a kilometrem lepicí pásky a vysloužila si tak virtuální polibek. Taky jsem si tím vysloužila počítač – už rok a půl se mi tedy daří žít bez vlastního a ráda bych tohle období prodloužila až do vlastní smrti. Umírání notebooků je pro mě totiž každodenním chlebem.  Celý příspěvek

Dej mi ruku a řeknu ti, s kým spíš

Poslední tři týdny byly velmi bouřlivé a přinesly mi mnoho nových poznatků. Zaprvé, i lesbám se občas zasteskne po penisu. Zadruhé, antidepresiva mi nevymazaly mozek úplně – pořád dokážu brečet. A konečně zatřetí, nejde nemít rád Beatles. Za všechny tyto nové revelace vděčím svýmu děvčeti a tímto jí děkuju za neustálé rozšiřování obzorů. I přesto, že si připadám jako čtrnáctiletý vypatlo. Včera se mě u večeře zeptala, jak se to tak vůbec stane, že je člověk trans. Dobrá otázka, bejby! Pojďme se tedy spolu vydat na cestu do hlubin dělohy tvojí mámy.  Celý příspěvek