Potácení

Hele lidi, dneska to na článek nevidim. Jsem utahaná po klasickym maratonu Popo – práce – Popo – práce, kdy dělám vlastně dvanáctky, ale tak, že je mezi nima rozestup jenom osm hodin. To je každej tejden osm hodin spánku, co nemam. Do toho jsem taky zamilovaná až po uši a potácim se mezi euforií a nervovym zhroucenim. Tyhle stavy se střídaj přibližně po dvaceti minutách. Bolí mě pravé ňadro a brečim jak idiot. Tak aspoň že estradiol zabírá. Nechala jsem si vzít asi půl litru krve a otestovat se nejen na hladiny hormonů, ale taky na rozklad jater a HIV. Jo a taky jsem za celej den jedla jenom mandarinku a nudle.  Celý příspěvek

Reklamy

Na prahu druhé puberty

V pondělí ráno jsem přišla do práce a znova jsem si přečetla Adélin komentář pod posledním článkem. Mám vždycky radost, když mě WordPress upozorní na nějakou aktivitu, připadám si pak děsně důležitě. Největší radost mám, když komentuje Adéla, protože její dotazy jsou konstruktivní. (Tak moc, že bych je použila jako příklad, kdyby se mě někdo ptal, co znamená slovo konstruktivní.) Na její dotaz jsem během hodiny napsala odpověď a dvanácti stech slov a ihned mi bylo jasný, že tak dlouhej článek nikdo číst nebude. Svou rozsáhlou analýzu, jak se mi navazovaly vztahy dřív a teď, si nechám na video. Ještě jednou díky a blog Stay Adela jde zaslouženě do mejch OdkazůCelý příspěvek

Slzavé údolí

Transgender lidi (kdo by nemiloval tohle označení, podobně jako autismus lidi) slaví další malé vítězství. Francie zrušila požadavek sterilizace pro uznání legálního pohlaví, jinými slovy, pro ty, co se v tom moc neorientujou, už se nemusí nic řezat kvůli jenomu písmenku a jednomu číslíčku v občance. Takže ještě tak sto padesát let a možná se třetí tisíciletí dostane i do našeho zákoutí Evropy. Samozřejmě pouze za předpokladu, že nás do tý doby neukamenuje Islámský stát. Nebo jinej stát, třeba z Ameriky chodí o translidech vesměs jenom dva druhy zpráv – o tom, že maj problém se záchodama, a o tom, že občas někdo potká transku s pytlem na hlavě. Zakopanou v zemi.  Celý příspěvek

Snové teorie (a taky jedna lásková)

Ten závazek, že každej tejden napíšu jeden článek, má i odvrácenou stranu. Jak naskakuje kvantita, kvalita jde do hajzlu. Na druhou stranu, když uvážim, jak moc se vám líbilo video #9 – S barvou ven, tak jistě oceníte i dnešní výlev. V neposlední řadě taky jistě potěším svoje sice zamindrákované, zato ale velmi věrné čtenáře a čtenářky. (A lidi, co jsou někde mezi.) Po roce se mi totiž ozvala moje dávná přítelkyně deprese. A eště jedna zrzka taky, ale na ní přijde řeč v souvislosti s mojí deskouCelý příspěvek