Že prej mám napsat něco kontroverzního

Minulý víkend jsme s Veronikou oslavily dva měsíce, které se mnou musela přetrpět. (A předtím ještě jeden měsíc, kdy jsem ji odmítala, ale ten do toho nepočítáme, to bylo takový prenatální období našeho vztahu.) V pondělí jsem šla na psychoterapii, jak jsem jí asi před měsícem slíbila. Pověděla jsem doktorce něco o sobě, hrubě jsem načrtla vztahy v naší rodině („Je to banda hovad,”) a co mě tam přivádí. „Vypadáte, jako kdyby Váš největší problém byly finance,” řekla nakonec šťastně, protože viděla, že na mě správně fungujou antidepresiva. Jó, to holka eště neví, kolik práce jí se mnou čeká! Očekávám vyřešení všech mých problémů a razantní nárůst sebevědomí. Celý příspěvek

Reklamy

Na prahu druhé puberty

V pondělí ráno jsem přišla do práce a znova jsem si přečetla Adélin komentář pod posledním článkem. Mám vždycky radost, když mě WordPress upozorní na nějakou aktivitu, připadám si pak děsně důležitě. Největší radost mám, když komentuje Adéla, protože její dotazy jsou konstruktivní. (Tak moc, že bych je použila jako příklad, kdyby se mě někdo ptal, co znamená slovo konstruktivní.) Na její dotaz jsem během hodiny napsala odpověď a dvanácti stech slov a ihned mi bylo jasný, že tak dlouhej článek nikdo číst nebude. Svou rozsáhlou analýzu, jak se mi navazovaly vztahy dřív a teď, si nechám na video. Ještě jednou díky a blog Stay Adela jde zaslouženě do mejch OdkazůCelý příspěvek

Samooplodnění na dosah

Naprosto výjimečně začínám článek a mám naprosto jasno, o čem budu psát. Uvažovala jsem i nad jinými názvy: „Sen všech mužů – ojeď se sám” a nebo „Jak vyjebat s radikálním feminismem”. Ale protože jsem slušná holka a kromě psychotickejch feministek mě rozčilujou i obyčejní šovinisti, držela jsem se při zemi. Je to tak, dámy a pánové. Víceméně přesně dvacet let po narození ovečky Dolly stojíme na prahu rozmnožování za použití pouze jednoho jedince, zato bez klonování, bez brutální degenerace, zato s masivním etickým problémem. Celý příspěvek

63 dní na hormonech (s intimními detaily)

Tak hodná na vás jsem, že vás před intimními detaily předem varuju. Dokonce je velkoryse schovám až za perex, takže i pokud jste přišli na stránku náhodně, nemusíte se bát, že byste se dozvěděli příliš mnoho informací. Obzvláště takových informací, o které jste se neprosili. Ale já vim, že jste všichni zvědavý vopice a zajímá vás to, takže na to stejně kliknete. Než se odhodláte k tomuto důležitému kroku ve vašem životě, můžete si přečíst i poslední měsíční hormonovou aktualizaciCelý příspěvek

35 dní na hormonech – Už mám prsa?

Asi je na čase, abych taky jednou napsala něco o svý přeměně. Je to už víc než měsíc, co beru hormony, tak nebudu říkat, že se neděje vůbec nic. Co se týče psychiky, pozoruju jednoznačný úbytek chuti na sex, ostatně ani moje tělo si o něj už nežádá každý ráno a pak eště asi tak milionkrát denně. Zrovna nedávno se mi zdálo, že jsem se zamilovala do blondýnky (vypadala trochu jako Niky, ale to je samozřejmě náhoda) a cítila jsem k ní tu povědomou neodolatelnou touhu, onen jenom částečně příjemný pocit, jako kdyby vám někdo za močovej měchýř zaháknul ótéčko a řekl „Teď jsi moje!” Takže to vypadá, že si můj mozek (narozdíl od toho Weissova) eště pořád pamatuje, co jsou to city. Celý příspěvek