Že prej mám napsat něco kontroverzního

Minulý víkend jsme s Veronikou oslavily dva měsíce, které se mnou musela přetrpět. (A předtím ještě jeden měsíc, kdy jsem ji odmítala, ale ten do toho nepočítáme, to bylo takový prenatální období našeho vztahu.) V pondělí jsem šla na psychoterapii, jak jsem jí asi před měsícem slíbila. Pověděla jsem doktorce něco o sobě, hrubě jsem načrtla vztahy v naší rodině („Je to banda hovad,”) a co mě tam přivádí. „Vypadáte, jako kdyby Váš největší problém byly finance,” řekla nakonec šťastně, protože viděla, že na mě správně fungujou antidepresiva. Jó, to holka eště neví, kolik práce jí se mnou čeká! Očekávám vyřešení všech mých problémů a razantní nárůst sebevědomí. Celý příspěvek

Reklamy

Na prahu druhé puberty

V pondělí ráno jsem přišla do práce a znova jsem si přečetla Adélin komentář pod posledním článkem. Mám vždycky radost, když mě WordPress upozorní na nějakou aktivitu, připadám si pak děsně důležitě. Největší radost mám, když komentuje Adéla, protože její dotazy jsou konstruktivní. (Tak moc, že bych je použila jako příklad, kdyby se mě někdo ptal, co znamená slovo konstruktivní.) Na její dotaz jsem během hodiny napsala odpověď a dvanácti stech slov a ihned mi bylo jasný, že tak dlouhej článek nikdo číst nebude. Svou rozsáhlou analýzu, jak se mi navazovaly vztahy dřív a teď, si nechám na video. Ještě jednou díky a blog Stay Adela jde zaslouženě do mejch OdkazůCelý příspěvek

Samooplodnění na dosah

Naprosto výjimečně začínám článek a mám naprosto jasno, o čem budu psát. Uvažovala jsem i nad jinými názvy: „Sen všech mužů – ojeď se sám” a nebo „Jak vyjebat s radikálním feminismem”. Ale protože jsem slušná holka a kromě psychotickejch feministek mě rozčilujou i obyčejní šovinisti, držela jsem se při zemi. Je to tak, dámy a pánové. Víceméně přesně dvacet let po narození ovečky Dolly stojíme na prahu rozmnožování za použití pouze jednoho jedince, zato bez klonování, bez brutální degenerace, zato s masivním etickým problémem. Celý příspěvek

Alchymie je mrtvá, je čas na vědu!

(volné pokračování článku „Co mi chybělo (na Prague Pride)” o tom, jak se lidi navzájem nevnímaj, protože stejně všichni melou nesmysly)

Nedávno mě přepadla taková depresivní nálada. Chtěla jsem si stěžovat, že mě nikdo nebere vážně. Že zase nikdo neposlouchá, co řikám. Zajímavý na tom je (teda neni, ale chci to nějak uvést), že jsem tenhle problém už jednou v životě řešila. V devatenácti jsem chodila k doktorce (rozuměj cvokařce) s tím, že mě nikdo nevnímá. Odešla jsem spokojená, jenže po několika letech mě nahlodali jiný lidi. Prý měla už tehdy zjistit, že jsem trans, ale nevnímala mě. To je docela začarovanej kruh, co? Celý příspěvek

Co mi chybělo (na Prague Pride)

Tak se nám v sobotu konal šestý ročník Prague Pride. Těšila jsem se na to jako na Vánoce, protože loni to fakt nemělo chybu. Sice nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamaná, ale chyběl mi takovej ten pocit, kterej mívám po fakt skvělejch akcích. Třeba když jsem oddcházela z koncertů Muse nebo Paula McCartneyho, říkala jsem si ještě pár dní potom: JO! Hergot, to byla pařba. Měla jsem to tak loni, ale letos ne.  Celý příspěvek

Aktivistka bez utlačovaných

Já vim, selhala jsem a mrzí mě to. Samozřejmě dneska není čtvrtek a porušila jsem tradice. Za porušení tradic je adekvátní trest upálení na hranici, tak šup tam se mnou. Před pár dny jsem si řikala, že jsem v takový zvláštní situaci. Vždycky jsem tvrdila, že to, co hodlám psát na blogu a říkat ve videích, budou jenom moje názory. Postřehy, který se vztahujou ke mě. Ale stejně jsem se nakonec začala hadát o tom, kdo má na internetu větší pravdu. Celý příspěvek

0% hetero

Tak jsem dostala odkaz na test flexuality, asi abych mohla nějak erudovaně říct, co ve skutečnosti jsem. Flexualita je zřejmě novotvar, spojení slov fexibility a sexuality, a dá se v něm vyjádřit, jak moc se hodláte ohnout, abyste někoho vojeli. Termín vymyslel doktor James W. Hicks a to neni žádnej ňouma. Profesor působí na obou pobřežích Států a je uznávaným autorem publikace 50 příznaků duševní choroby. Takže zjevně člověk vyloženě povolanej na to, aby určil mou sexualitu. Ale musim říct, že mě Hicks trochu nasral. Celý příspěvek

Proč nejsou všichni lidi queer (první část)

Na Get Real jsem narazila na článek, kterej si kladl tuhle otázku. Nejdřív mi to přišlo jako zajímavý téma, tak jsem uvažovala, že ho přeložim. Pak mi to ale přišlo moc dlouhý a náročný, tak jsem chtěla napsat jenom takovej výcuc. Nakonec jsem se u toho akorát rozčílila, že to nedává smysl, a je to zase akorát výkřik do vakua, kde nikdo pořádně nerozumí tomu, co queer znamená. (Ani já to nevim.)

Celý příspěvek

Jsem typický člověk

Agentura Reuters přišla se zprávou, ve které cituje profesorku Daphnu Joel: „Je velmi, velmi vzácné, když najdeme někoho s výhradně mužskými nebo výhradně ženskými rysy.“ To by němej neřek. Člověk by od neurovědce čekal víc, co? Podle Reuters shrnula svoje bádání asi takto: „Zatímco genitálie jsou téměř vždy v jedné ze dvou typických forem, mozky tak snadno odlišit nejde.“ Napadá mě, jestli někdo v Reuters profesorce řekl jako Pohlreich: „vysvětli mi to jako tříletýmu, vole.“ Páč jinak si tak hrubý zjednodušení a poznámku o genitálu, která je totálně mimo mísu, vysvětlit nedokážu. Celý příspěvek