Přestávám brát hormony

Asi dokážete uhádnout důvod toho, že jsem měsíc nic nenapsala. Depresi se mi, přes moje nadšení a počáteční zdánlivý úspěch, nepodařilo rozehnat a chvilku po vydání článku 52 předsevzetí udeřila zas. Ve zkratce: týden jsem nebyla schopná ani vstát z postele, prospala jsem pracovní pohovor a mnoho dalších příležitostí k vydělání peněz. Dopadlo to tak, že mě maminka donutila jet do Riapsu, kde jsem vedla dlouhý rozhovor s psychiatrem. Na základě tohoto povídání a sáhodlouhé diskuse s Veronikou, jež proběhla ten samý večer, jsem přistoupila k razantnímu opatření, které, jak doufáme, konečně povede k nastolení rovnováhy v mém mozku: přestávám brát hormony. Celý příspěvek

Reklamy

52 předsevzetí

Koupila jsem tátovi k Vánocům knihu 50 odstínů kuřete, aniž bych věděla, o co jde. Měla na sobě nálepku „New York Times bestseller“ a přišlo mi to vtipný, tak hned šla do košíku. Jeho záliba ve vaření, jež jsem po něm zdědila, musí být vskutku obrovská, protože se do ní ihned začet. To mi udělalo radost. Celkově jsem přesvědčená, že tyto Vánoce byly nejhezčí, jaký jsem zažila. Nebo minimálně jaký si pamatuju. Jednoduše proto, že jsem je trávila tak, jak jsem já chtěla. I když všechno má svý mouchy. Celý příspěvek

Moje tradiční prosincové těšení

Bylo by nespravedlivé se vymlouvat na zimní depresi a svádět na ní, že se mi dneska nechtělo vstávat, že jsem postupně nabírala větší a větší zpoždění a musela rušit svoje vlastní plány. Prostě jsem přecenila svoje síly. Jako když jsem všem naslibovala, že jim za lajknutí stránky Nejsi na to sama upeču makronku. Respektive, ty makronky jsem fakt pekla, a to mi věřte, že jsem na vás u toho myslela. Bohužel jsem je pak seškrabávala z plechu nožem a teď je budu muset rozemlejt a recyklovat na koláč. Ale chuť má ta hmota neurčité konzistence fakt vynikající, přísahám!  Celý příspěvek

Teplíčko

Vítám vás u pravidelného čtvrtečního článku, který dnes vydávám v pátek. To abyste si zvykali, že svět je krutej a nedá se na nic spolehnout. Ale vážně, podzim je krutá doba. Je hnusně, tma, pokaždý se to tak nějak semele, že se věci zkrátka poserou. Jak napsal Filip, prostě se to tak sešlo. No a do toho ještě ty svátky klidu a míru. Skutečně by mě zajímalo, kde se stala chyba, proč se zrovna z Vánoc stal byznys s kravinama k ničemu a s antidepresivy. Proč nemůžeme, když už je teda naše společnost tak moc v rozkladu, slavit letní Vánoce, jako Alza, a odbýt si všechen tenhle stres v létě?  Celý příspěvek

Deprese je nemoc a musí se léčit

V mym životě figuruje jakýsi leitmotiv zpětnýho uvědomování si věcí, když už je pozdě. Na podobnym principu jsou postavený taky téměř všechny komedie, co lidstvo spatřilo. Zápletka vždycky spočívá v tom, že dojde k nějakému nedorozumění. V komediích to zpravidla nemívá dalekosáhlý následky. Někdy se třeba stane, že si protagonista uvědomí, že vlastně celou dobu miluje někoho, koho považoval za osinu v prdeli (každej romcom v dějinách a můj letošní podzim). No jo, po pár týdnech se dá ještě dost věcí napravit, ale po dvaceti letech už může bejt na nápravu pozdě.  Celý příspěvek

Snové teorie (a taky jedna lásková)

Ten závazek, že každej tejden napíšu jeden článek, má i odvrácenou stranu. Jak naskakuje kvantita, kvalita jde do hajzlu. Na druhou stranu, když uvážim, jak moc se vám líbilo video #9 – S barvou ven, tak jistě oceníte i dnešní výlev. V neposlední řadě taky jistě potěším svoje sice zamindrákované, zato ale velmi věrné čtenáře a čtenářky. (A lidi, co jsou někde mezi.) Po roce se mi totiž ozvala moje dávná přítelkyně deprese. A eště jedna zrzka taky, ale na ní přijde řeč v souvislosti s mojí deskouCelý příspěvek

Některé dívky (aneb O sebelásce)

S některejma holkama je člověku fajn, ale z některejch máte… no řekněme smíšený pocity. Ty první jsou často usměvavý a ty druhý se mračej. Nálady bejvaj nakažlivý a když se sejdou protichůdný temperamenty, končívá to mizerně. S touhle hlubokou myšlenkou otevírám svoje nový album, který vyjde ještě letos. První skladba, Some Girls, je takovej typickej lovesong a z propadliště dějin pop music ho vytahuju pro dnešní článek, abych se dál šťourala ve svých citech. Moje poslední video sklidilo celkem úspěch a rozdělilo fanoušky na dva tábory – „vím přesně, jak ti je” a „je mi to tak líto”. Celý příspěvek

Alchymie je mrtvá, je čas na vědu!

(volné pokračování článku „Co mi chybělo (na Prague Pride)” o tom, jak se lidi navzájem nevnímaj, protože stejně všichni melou nesmysly)

Nedávno mě přepadla taková depresivní nálada. Chtěla jsem si stěžovat, že mě nikdo nebere vážně. Že zase nikdo neposlouchá, co řikám. Zajímavý na tom je (teda neni, ale chci to nějak uvést), že jsem tenhle problém už jednou v životě řešila. V devatenácti jsem chodila k doktorce (rozuměj cvokařce) s tím, že mě nikdo nevnímá. Odešla jsem spokojená, jenže po několika letech mě nahlodali jiný lidi. Prý měla už tehdy zjistit, že jsem trans, ale nevnímala mě. To je docela začarovanej kruh, co? Celý příspěvek

Transsexuální experimenty a jiné konspirace

V první řadě chci poděkovat všem, kteří se účastnili diskuse pod článkem „Aktivistka bez utlačovaných”. Ačkoli to vesměs byla jenom hromada hejtů, udělalo mi to dohromady celkem slušnou návštěvnost v jinak líném létě, když všichni jezdí na vodu a nikoho nezajímá, jak to maj transky těžký. Diskuse v komentářích jsem se neúčastnila, a proto svoje názory teď shrnu do dnešního článku. Celý příspěvek

Velký skok pro lidstvo, já stojim na místě

Internetem se šíří jedna zajímavá zpráva za druhou. V Pákistánu vydali novou fatvu, která říká, že transsexuál, kterej vypadá jako člověk kýženého pohlaví, může uzavřít manželství. Takže jo, tušíte správně, transsexuál, kterej eště nevypadá úplně hotově, manželství uzavřít nemůže. WOW, tolerance jaxviň! Já se teda v Islámu moc nevyznám, ale fatva je dle mého názoru jenom doporučení, podle kterýho se řídíte v závislosti na tom, jak moc velkej jste náboženskej fanatik. Jinými slovy se legálně vzato v Pákistánu nezměnilo vůbec nic. Ale přesto zatleskejme, jak obrovský je to krok pro civilizaci! Celý příspěvek