Kdo koho vodí za nos

Ahoj, lidi, jsem zpátky! Ale je to, jako kdybych tady nikdy nebyl. Někdo mě zná jako Zitu, někdo jako Midgeyho a někdo zase jako Honzu. V první řadě se tedy omlouvám za zmatek, kterej možná v někom vyvolávám. Historie dnešního článku sahá do doby, kdy mě Žoužel upozornila, že o mně píše Lilian Voss. Že prej je tranZita vtipná a tak nějak obecně skvělá a měla by pokračovat v točení videí. Jenže někdo jí to okomentoval, že „Zita je teď už ale zase chlap.“

Nejhorší na tom je, že se proti tomu nedá nic říct. Je to tak. Teď jsem už zase muž. Mrzí mě, jestli tím někoho zklamu. Možná se na mě teď bude někdo koukat skrz prsty nebo jako na debila, co neví, kdo je, ale to pro mě upřímně neni nic novýho. O odliv fanoušků se nebojim, protože skoro žádný nemám, kromě toho jsem čtvrt roku nic nenapsal. Paradoxní je, že zrovna teď transky docela frčej. Jenny Rinn rozjela velkej videoblog a Tores Gorgeous dál ždímá svou kardashianovskou popularitu. Dovolte mi připomenout, že já byl první. Jenom aby bylo jasno.

V první řadě nechci, aby to vyznělo nějak tragicky. V posledním článku, který na tomhle blogu vyšel, jsem psal, že přestanu brát hormony. Měl jsem podezření, že mi estrogen prohlubuje deprese, a věděl jsem jistě, že kvůli nedostatku testosteronu prožívám odcizení sexu a vlastního nitra. Řečeno mými vlastními slovy, „ležel jsem vedle dívky svých snů – zrzky s velkými ňadry – a nedělalo to se mnou vůbec nic.“ A to bylo špatně. Doslova jsem se nepoznával.

Pokračuju výtahem z mýho deníku, kterej si píšu právě pro tyhle případy. „Nepřipadám si jako holka ani jako kluk. Nepřipadám si jako člověk, spíš jako kus neživý hmoty. Nedokážu být šťastná sama se sebou ani jako holka, i kdybych měla sebedokonalejší tělo.“ Tak tady to máme. Když jsem byl totálně na dně, došlo mi, že jsem totálně na dně. A že tranzice mi vůbec nijak nepomohla. Sám jsem se rozohňoval, jak blbý transky jsou, když si myslí, že tranzice vyřeší všechny problémy. Tak teď mi to karma vrátila. Můj největší problém byl, že jsem si nedokázal připustit můj největší problém – že nedokážu žít sám.

Uvědomil jsem si, že tranzice sice vyřešila leckterej problém, pomohla mi žít život, kterej jsem chtěl žít, ale nedokázala pořešit to, co mě tížilo nejvíc. Dokonce mi v tomhle ohledu ještě přitížila. Sex se mnou byl prakticky nemožnej a vztah, kde neni sex, to neni dobrej vztah. A tak jsem se rozhodnul, že je třeba se s tranzicí nemilosrdně rozloučit. Pokračovat budu brzy, neváhejte komentovat, ať vim, o čem mám psát.