Že prej mám napsat něco kontroverzního

Minulý víkend jsme s Veronikou oslavily dva měsíce, které se mnou musela přetrpět. (A předtím ještě jeden měsíc, kdy jsem ji odmítala, ale ten do toho nepočítáme, to bylo takový prenatální období našeho vztahu.) V pondělí jsem šla na psychoterapii, jak jsem jí asi před měsícem slíbila. Pověděla jsem doktorce něco o sobě, hrubě jsem načrtla vztahy v naší rodině („Je to banda hovad,”) a co mě tam přivádí. „Vypadáte, jako kdyby Váš největší problém byly finance,” řekla nakonec šťastně, protože viděla, že na mě správně fungujou antidepresiva. Jó, to holka eště neví, kolik práce jí se mnou čeká! Očekávám vyřešení všech mých problémů a razantní nárůst sebevědomí.

Když už jsme u vyřešení všech problémů. Zašly jsme s děvčetem na vánoční večírek Transparentu. Tam jsme se setkaly s naším idolem Filipem a dalšíma prima lidma, nicméně když jsme si o tom později povídaly, dospěla jsem k názoru, že většina transek jsou akorát lidi, který nesnášej svoje tělo a budou ho nesnášet i po tranzici. Lidi, který neustáli to, jak špatně hrajou svojí společenskou roli a jak špatně vypadaj. Nijak jinak si nedokážu vysvětlit ten propastnej rozdíl mezi MTF a FTM.

Transkluci jsou totiž úplně v pohodě. Možná je to tim, že maj mužský mozky a maj to v hlavě líp srovnaný. Možná je to tim, že si uvědomujou, jak mizerný jsou chirurgický výsledky v jejich případě, a nemaj tudíž přehnaná očekávání. Těžko říct. Transky oproti tomu denně řešej, jestli vypadaj dobře, jestli se na ně někdo ošklivě nepodíval a jestli se jim po operaci vejde do kundičky průměrně velký velemlok čínský. A já teď nevim, jestli je to příznak ženskýho mozku nebo mindráku.

Sama si totiž uvědomuju, že se chovám stejně. A přitom, když jdu močit v lese, nesedám si, protože bych si akorát zbytečně komplikovala život a pochcala si boty. Chci říct, bejt chlap má přece něco do sebe. Někdy na vás ale lidi kladou naprosto přemrštěný nároky, takže se dá pochopit, že vám z toho jebne a začnete nosit podvazky a malovat se jak barová kurva. Kdyby společnost tolerovala, že se někteří muži rádi malujou a nosí šaty, mohla jsem bejt dneska třeba muž. Kdyby bylo obecně přijímáno, že i chlap může brečet jako malá holka (!) a nechat se rozmazlovat, mohla jsem bejt dneska třeba chlap. Kdyby bylo v cajku, že některý pánové se rádi nechaj voject zezadu a hladěj si u toho bradavky, možná bych dneska nemusela šetřit na umělý oplodnění.

Když vás nerespektuje okolí, respektujte aspoň sami sebe. Jsem takhle, jak jsem, spokojená a mnohem šťastnější než kdykoli předtím. Mám po svém boku někoho, kdo mi rozumí a kdo se mnou plánuje svatbu, na níž přijdeme obě v šatech a necháme se prohlásit za muže a ženu. Tak co víc si přát.