Moje tradiční prosincové těšení

Bylo by nespravedlivé se vymlouvat na zimní depresi a svádět na ní, že se mi dneska nechtělo vstávat, že jsem postupně nabírala větší a větší zpoždění a musela rušit svoje vlastní plány. Prostě jsem přecenila svoje síly. Jako když jsem všem naslibovala, že jim za lajknutí stránky Nejsi na to sama upeču makronku. Respektive, ty makronky jsem fakt pekla, a to mi věřte, že jsem na vás u toho myslela. Bohužel jsem je pak seškrabávala z plechu nožem a teď je budu muset rozemlejt a recyklovat na koláč. Ale chuť má ta hmota neurčité konzistence fakt vynikající, přísahám! 

Zároveň ale nebudu kňourat, že se v mym životě nic neděje. Na období konce roku se již tradičně velmi těším a tento prosinec je skvělou ukázkou, proč tomu tak bývá. Kromě toho, že jsem se úspešně medikovala a moje deprese přešly do mírné agrese (to chceš, protože všechno je lepší než deprese), podařilo se mi i objednat k terapeutce a dokonce ještě letos! Možná se, milí přátelé, skutečně dožijete dne, kdy budu více méně normální. Nebo… aspoň normálnější než teď. Vážně si od toho slibuju hodně, tak jsem zvědavá. Podám report.

Mnohokrát jsem tady na blogu taky básnila o svým slavnym tetování. Původně jsem plánovala jenom srdíčko na kozičku, pak se to ale tak nějak přihodilo a moje skvělý děvče mi koupilo prvotřídní kérku k Vánocům. A tak mě poprvé tetovala zkušená tatérka Linda Free-Soul a nemělo to chybu. Teda až na to, jak to bolelo, otekla mi ruka jako prase a nemohla jsem druhej den hrát a teď to svědí a dovádí mě to k šílenství. Ale pro krásu se musí trpět. Kromě toho Free-Soul dělá nejlepší zvířata, jaký jsem kdy viděla, u ní se vyplatí každá utracená koruna! (kérku ukážu, až se zahojí, na Instagramu)

Taky jsem byla po dlouhých měsících v kině. Samozřejmě že na Fantastických zvířatech, protože kdo na nich nebyl, jakoby nežil. Ne, ještě lépe, komu se nelíbila, jakoby nežil. Ale vážně, ten film je fakt hezkej. Dalších dobře utracených sedmdesát korun (protože kterej pošuk by dal dvě kila za lístek do kina, to můžu jít rovnou do divadla). No a teď se pokouším o nový recepty. Makronky bohužel nezopakovaly svůj loňský úspěšný debut a neobhájily titul cukrovího roku, ale nevzdávám to. O víkendu zkusim třeba vanilkový rohlíčky, ty přece může zkazit jenom totální idiot!

Děkuju, že mě čtete, nebo minimálně že sem každý den zavítá pár zbloudilých duší. Vlastně tenhle článek píšu jenom proto, abych o sobě dala vědět, že jsem jako blog ještě úplně neodepsala. Třeba o sobě dám ještě do Vánoc vědět. Možná začneme plnit novoroční předsevzetí předčasně a s Veronikou natočíme to video, o kterym pořád mluvíme, že ho natočíme. (Našich novoročních předsevzetí je vlastně 52 – na každý týden roku 2017 jedna malá radost, kterou si chceme společně udělat, mimo jiné to video.) Pro všechny případy: mějte krásný Vánoce a hezky tloustněte, ať nemám mindráky sama.

Vaše Zita ♥

Reklamy

3 thoughts on “Moje tradiční prosincové těšení

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s