Deprese je nemoc a musí se léčit

V mym životě figuruje jakýsi leitmotiv zpětnýho uvědomování si věcí, když už je pozdě. Na podobnym principu jsou postavený taky téměř všechny komedie, co lidstvo spatřilo. Zápletka vždycky spočívá v tom, že dojde k nějakému nedorozumění. V komediích to zpravidla nemívá dalekosáhlý následky. Někdy se třeba stane, že si protagonista uvědomí, že vlastně celou dobu miluje někoho, koho považoval za osinu v prdeli (každej romcom v dějinách a můj letošní podzim). No jo, po pár týdnech se dá ještě dost věcí napravit, ale po dvaceti letech už může bejt na nápravu pozdě. 

Já nevim, co jsem to jako za debila, proč nenaslouchám sama sobě v době, kdy ke mě tělo zřetelně promlouvá a volá o pomoc. Třetího října jsem se probudila a hořce zalitovala, že se tak stalo. Moje duševní síly byly naprosto vyčerpány, tak moc, že nezbývalo nic pro tělo. Deprese je fyzická bolest. „It’s hard to breathe and thinking hurts me, too,” popisuju ten pocit v I Miss You. Vstát z postele by znamenalo posadit se, a cítit tak každej obratel od pánve až k hlavě. A hlavu, pulsující krev v karotidách a na spáncích, řezavé denní světlo. Ortostatickou hypotenzi a šíleně ledovou podlahu. Tisíce nepříjemných smyslových vjemů. A předevšim ten zásadní dotaz: „Proč bych se vůbec měla snažit?”

Ta bolest je tak strašná, že to spoustu lidí dovede k šílenství. Slyšela jsem o lidech, kteří tloukli hlavou o zeď. Znám spoustu těch, co si rozřezávalo předloktí, někteří i ze správný strany. Deprese je přesvědčení, že by bylo příjemnější lehnout si na silnici a nechat se donekonečna rozjíždět kamiony. I uvaření v oleji by byl příjemnější zážitek. A nejhorší na tom je, že to člověku přijde úplně normální. Pokud je člověk o něčem při klinický depresi skálopevně přesvědčen, tak je to o tom, že je naprosto zdráv a celej svět se spiknul proti němu.

Před šesti týdny jsem „měla chuť vyhodit prášky a obnovit svůj starej profil na Facebooku.” A taky pokušení vzít si antidepresiva. Ale jako všichni zdravý lidi jsem si řekla, že už jsem vyléčená, a tudíž je nepotřebuju. Výsledkem bylo přirozeně prohlubování deprese, o kterym jsem neměla tušení a které vedlo k mnoha průserům, jež se mi poslední dobou přihodily. Jako třeba že jsem byla tak na dně, že jsem minulej tejden ani nenapsala článek, poprvé v jednoleté historii blogu. A taky k dalšímu nervovýmu zhroucení a k popření toho, že se dá nabrečet jenom třicet sedm slz.

Takže soráč, jestli jste netrpělivě bušili do F5 a čekali na článek. Veronika řikala, že to mám svést na státní svátek, ale já prostě neumim lhát. Může za to můj pošahanej mozek. Ke svým hormonům teda přidávám citalopram a shánim si psychoterapeuta. A celý to řikám ze dvou důvodů. Abyste věděli, jak to maj transky těžký (to byl vtip, drahá), a proto, aby si lidi konečně uvědomili, že deprese je nemoc a musí se léčit.

Reklamy

10 thoughts on “Deprese je nemoc a musí se léčit

  1. Na prášky se vykašli. Co Ti deprese především vyvolávají?
    Chodila jsem hodně k terapeutům a psychologům a hledala jsem furt pomoc „venku“. Nakonec jsem pomoc našla u sebe.
    Drž se! Jenom jsem chtěla říct, že nejsi debilní a není nic s tebou špatně. Je v pořádku, že si to umíš přiznat a prožíváš to.

    To se mi líbí

      1. Urcite!:-) Traumata nam vznikaji v detstvi, i treba ze situaci, ktere nam ted prijdou jako totalni blbosti :)) Mne neco hodne dlouho vyvolavalo uzkostive stavy „nechci tu byt“ a svete div se, tento pocit jsem si vytvorila ve skolce! 😀 Moc drzim palce a fandim Ti! ❤️

        To se mi líbí

  2. Úplně mě zamrazilo.. Právě se držím zuby nehty trochu nad vodou, nasadili mi znovu Prozac a mám pocit, že mi to pomáhá od toho pocitu, kdy mám jen chuť bušit hlavou do zdi. Ale dobře vypadá jinak. Deprese se musí léčit. Drž se!

    To se mi líbí

  3. Deprese je nádherná věc, když jsem o depresi přišla měla jsem radost ze života nedokázala jsem kreslit skládat hudbu, v posledních dvou měsících jsem na dně.

    Ano logicky uvažovat umím i v tomto ačkoli ne tak objektivně, jako normálně, ale sebevražda není řešení ale zbavení se vlastních pocitů viny a předání je na ostatní, díky čemuž jsem přešla na sebepoškozování. Které mi vždy ulevilo sic dočasně ale ulevilo, nyní mám opět rozřezané své tělo. Fantazie je zpět. V depresi již hledám krásu ne nemoc.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s