Snové teorie (a taky jedna lásková)

Ten závazek, že každej tejden napíšu jeden článek, má i odvrácenou stranu. Jak naskakuje kvantita, kvalita jde do hajzlu. Na druhou stranu, když uvážim, jak moc se vám líbilo video #9 – S barvou ven, tak jistě oceníte i dnešní výlev. V neposlední řadě taky jistě potěším svoje sice zamindrákované, zato ale velmi věrné čtenáře a čtenářky. (A lidi, co jsou někde mezi.) Po roce se mi totiž ozvala moje dávná přítelkyně deprese. A eště jedna zrzka taky, ale na ní přijde řeč v souvislosti s mojí deskou

Neřekla bych o sobě, že jsem posedlá sny. Nemám doma snář (ale mívala jsem ho!) a nevěřím, že co se člověku zdá, to se stane. Chápete, někomu se zdá o tom, že létá, jiný zase pilotuje draka, moje máma třeba nedávno zachraňovala svět před atomovou bombou. Oproti tomu já ve svých hyperrealistických snech prostě chodim pozdě do práce a vedu sáhodlouhý debaty sama o sobě. Jak řikám, celkem nuda.

Mám nicméně svoje snové teorie. Jako třeba tamten rakušák tvrdil, že ať se vám zdá cokoli, vždycky za to může penis. Já třeba tvrdim, že každej člověk, co umře ve spánku, zemře vyděšen k smrti. (To dává smysl, co?) Jako když se vám zdá takový to, jak padáte, žuchnete a vtom se probudíte. Tak někdy se stane, že místo toho umřete.

Taky prosazuju názor, že člověk nemůže zemřít ve vlastním snu, ačkoli se mi někdo snažil namluvit, že svou smrt ve snu prožil a pak chodil po světě jako duch. Ale tomu věřim asi tak jako lidem, co viděli svoje tělo na operačním sále, světlo na konci tunelu a setkali se se svými dávno zemřelými příbuznými. (Respektive já věřim tomu, že to viděli, ostatně mozek dokáže vymyslet hodně píčovin, ale rozhodně si nemyslim, že je to důkaz posmrtnýho života jako spíš předsmrtná mozková agónie.)

Sny, dle mý teorie, znamenaj přesně to, co si myslíte, že znamenaj. A pokud jim nepřikládáte žádnej smysl, tak nejspíš neznamenaj nic. Když řídíte draka, tak vás asi jako první napadne, že máte nejspíš nějakej nesplněnej dětskej sen. Nebo si možná přejete mít něco pevně pod kontrolou. Rozhodně si ale nepřejete mít pod kontrolou tátovo péro. Ještě lépe se to ilustruje na mých těžce naturalistických snech. Když se mi o někom zdá, jsou to mí blízcí, nebo prostě někdo, koho mam ráda. (Proto považujte za lichotku, když vám ráno místo pozdravu napíšu: „Zdálo se mi o tobě, jedli jsme spolu sushi!”)

Když se mi zdá, že mi někdo položí ruku do dlaně, tak asi chci právě to. Když sevřu její prsty mezi svými a tělem se mi rozleje ten známej pocit štěstí, to, co autoři knih pro děti nazývají „motýlky v břiše”, pak za tím nemusím hledat traumata z dětství. A když se začneme líbat a já vím, že takhle bych mohla umřít a litovala bych jedině toho, že to netrvalo dýl, pak je na čase si přiznat, že jsem se mýlila, když jsem řekla, že se můj cit nevyvíjí. On se totiž nemá kam vyvinout – když jí miluju, neni co řešit.

Reklamy

3 komentáře: „Snové teorie (a taky jedna lásková)

  1. Tak jsem asi special snowflake, ale mně se dříve zdály sny o smrti velice často a většinou to mou smrti nekončilo. Nejhnusnější bylo, když jsem během jednoho měsíce takhle asi desetkrát zemřela v koncentráku a pak „viděla“ jak mě zpopelňují.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s