Moje děsivé tajemství bylo vyzrazeno

Tenhle týden jsem si nenapsala článek dopředu, takže ho teď smolím na poslední chvilku. Celej den sedim obklopená špatně vyplněnejma smlouvama mnohdy v ruštině a zakazuju lidem prodávat svoje fotky. To je moje nová práce. Modlim se, aby přišla výplata. (Což neni úplně samozřejmý, jak jsem zjistila po své zkušenosti s brigádou v Tescu.) Páč jestli přijde, tak to bude vyloženě spása. Zrovna zejtra totiž asi sáhnu do svejch tajnejch zásob a vybrakuju je, abych si koupila lodičky. Já vim, žádnej zázrak, ale ve velikosti Titanicu se na nižší cenu prostě nedostanu a fakt nemůžu strávit zbytek života v obnošenejch konverzkách.

Asi před tejdnem ke mně přišla šéfová v tý původní práci, kam chodim tak jednou týdně a doufám, že mě Pond5 začne živit aspoň tak, abych tam už nemusela chodit vůbec. Zeptala se mě: „Nechcete mi něco říct?“ Chvilku jsem přemýšlela, ale nenapadlo mě nic, co bych jí musela teď hned řikat. Ale pak se mě zeptala ještě jednou. „Jestli na mě něco víte,“ začala jsem opatrně, „asi by bylo lepší říct mi, o co jde, a já se k tomu nějak vyjádřim.“ Velmi opatrně, aniž by vlastně bylo cokoli vyřčeno, mi naznačila, že ví o mojí tranzici, a ujistila mě, že je velmi tolerantní, ale pokud teda vystupuju v práci jako kluk, tak že nemam chodit nalíčená. (Občas se mi stane, že zapomenu na linky nebo náušnice, když jdu do práce rovnou z tahu.)

Na jednu stranu je asi dobře, že jsem se nemusela vyoutovávat, zároveň jsem ale trochu uražená, že moje děsivé tajemství bylo vyzrazeno a já k tomu neměla nic moc co říct. Protože… vlastně nevim, co si o mě šéfová myslí, že jsem. Ale když se to veme kolem a kolem, je mi celkem jedno, co si myslí. Řekla jsem jí, že to nějak do konce roku vydržíme a potom, až se bude psát nová smlouva (pokud se bude psát), tak se to nějak vyřeší. Ano, opravdu jsme používaly takovýhle kvanta zájmen, protože jsme se asi obě cítily trapně dost, abychom nazývaly věci skutečnými jmény.

Tím jsem jenom chtěla nenápadně navázat na minulej článek, kde jsem řikala, že v Pondu už dělám pod dívčím jménem. (Btw jak jsem řikala, že opravim to Májino pianino, tak se objevil drobný problém. Chatrná stoletá mechanika, která byla nekvalitní už jakmile opustila fabriku, se mi totiž doslova rozpadá pod rukama. Tvářím se proto, že problém neexistuje a na všechny strany se vymlouvám, že mam fakt hodně práce se smlouvama.)

To je pro dnešek všechno, s čím jsem se chtěla svěřit. Že Pokémon GO neni na Windowsy, to každej ví, a že si chci koupit novej telefon, to nikoho nezajímá. Ale zvažuju Lenovo Vibe S1, nemáte ho někdo? Nebo aspoň nějaký jiný Lenovo? Díky za odpovědi a za to, že mě čtete. Mějte se krásně a choďte se koupat!

Vaše Zita ♥

Reklamy

6 komentářů: „Moje děsivé tajemství bylo vyzrazeno

  1. Jestli tě to trošku uklidní, tak nepotřebuješ bejt trans, aby si tě s klukem pletli. Mám dojem, že od metru osmdesát nahoru máš na vybranou buďto nosit sukně a vlasy minimálně po pás, nebo se s tím smířit 😀

    To se mi líbí

    1. Jako řekla bych, že to ráda slyšim, ale neslyšim, chápeš 😀 Taky si myslim, že se svou vejškou a odporem k odhalování kůže k tomu budu asi odsouzená už nafurt. A to výjimečně neni můj mindrák, bojim se sluníčka jako čert kříže.

      To se mi líbí

    2. Mám 180cm a oslovovali mě i v mužským oblečením žensky, když jsem měla už trochu delší vlasy po krk…fakt mě překvapilo, co lidem stačí na oslovení, ale pak už z očí do očí je blbý, co lidem všechno nestačí…to už prostě musí být jasný ženský obličej a ani vlasy to nezachrání, když je třeba androgynní…

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s