Článek, jako je tenhle

Teď, když píšu tuhle větu, je pondělí. Zase si píšu článek dopředu, protože mám obavy, že stihnu napsat maximálně sto slov za den. Jsem teď docela zaneprázdněná, totiž. Vypadá to, že jsem dostala práci. Ne sice moc slušnou nebo normální, ale mohlo by to hodit nějaký peníze. Vlastně ani nevim, jestli bych normální práci pro slušnou firmu dokázala vykonávat. (Abych byla upřímná, zatim ani nevim, co ta nová práce bude vlastně obnášet.) Do toho jsem se začala učit na klavír a trávim hodiny a hodiny u nákresů těhle kouzelnejch strojů, abych dokázala sama servisovat pianino, který se k nám snad už brzo nastěhuje.

K tomu jsem přišla totiž tak, že se zjistilo, že u Leederse v garáži je pianino, který tam nemá žádný využití, ale je pořád v celkem použitelnym stavu. S Natálkou jsou už dlouho toužily pianino mít a Michael má každej víkend k dispozici náklaďák a já shodou okolností mám řidičák na náklaďák! Takže to ani nemohlo dopadnout jinak. A jelikož jsem chudá ale o to zvídavější, rozhodla jsem se si pianino restaurovat sama.

O nějaký ten týden později jsem tuhle story vyprávěla Máje. O ní je mimo jiné známo, že má taky pianino v garáži (kde jinde). Tak jsem se nabídla, že se na něj podívám a případně z něj udělám hratelnej nástroj taky. Po otevření skříně jsem ale zírala v němém úžasu. Pianino bylo totiž minimálně sto let starý, některý součástky byly jak ze středověku a některý chyběly úplně. Ale o to větší to je výzva!

Jak jsem správně předpovídala, v momentě, kdy dopisuju tenhle článek, je čtvrtek. Moje nová práce mě celkem baví, i když asi nedokážu úplně vyjádřit, co je její náplní. Asi kontroluju profily na Pond5, jestli některý nejsou podvodný. To zní docela záslužně, jako kdybych zabraňovala podvodníkům krást peníze slušnejm umělcům. A dobrý na tom taky je, že tam můžu pracovat jako Zita Černá, zrovna dneska jsem přišla na Brumlovku s obříma náušnicema, který jsem si včera po večeru v Popocafepetlu nezvládla vyndat. Tenhle dvojí život neni tak parádní, jak si asi hodně lidí představuje.

Celkově jsem dneska taková přešlá, kromě toho, že je hnusně, jsem si právě spočítala, že jsem v mínusu, takže sponzorský dary vítám s otevřenou náručí. Každopádně bych ráda poděkovala těm pár čtenářům, co se sem vrací pravidelně, ačkoli návštěvnost je jinak přes prázdniny naprosto zoufalá. I když si za to asi taky můžu sama, když píšu články, jako je tenhle, a točim videa, jako je to, který vydám v neděli. Tak se mějte hezky a zejtra v 19:00 doražte do Ruby na Floře! (je to i na facebooku)

 

Reklamy

1 komentář: „Článek, jako je tenhle

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s