Jsem typický člověk

Agentura Reuters přišla se zprávou, ve které cituje profesorku Daphnu Joel: „Je velmi, velmi vzácné, když najdeme někoho s výhradně mužskými nebo výhradně ženskými rysy.“ To by němej neřek. Člověk by od neurovědce čekal víc, co? Podle Reuters shrnula svoje bádání asi takto: „Zatímco genitálie jsou téměř vždy v jedné ze dvou typických forem, mozky tak snadno odlišit nejde.“ Napadá mě, jestli někdo v Reuters profesorce řekl jako Pohlreich: „vysvětli mi to jako tříletýmu, vole.“ Páč jinak si tak hrubý zjednodušení a poznámku o genitálu, která je totálně mimo mísu, vysvětlit nedokážu.

Teprve když se pročtu sto slovy povrchních keců, začne to bejt zajímavý. Profesorka Joel totiž vyjádřila politování nad tím, že se společnost chová k lidem podle toho, co mají mezi nohama, a ne podle toho, co maj v hlavě. (Ačkoli u některých lidí by to nemusela bejt změna.) Rozdíly mezi pohlavími jsou totiž přibližně stejně významné jako rozdíly mezi jednotlivci v rámci jednoho pohlaví. Takže relativní. Na jednu stranu je každej individuální, ale z jinýho úhlu pohledu jsme všichni stejně divný.

Profesorka řekla, že si podobně jako Miss Ameriky, kdyby měly aspoň nějakej mozek, přeje, aby se lidi vzájemně respektovali. Její přání je však podloženo výsledky jejího bádání. To, co se děje v naší rozmnožovací soustavě má totiž pramálo společného s tím, co se děje v našich mozcích. Stejně jako sexualita nabývá mnoha směrů (jenom z hlavy mě napadá pět takových těch profláklejch) i genderů může bejt spousta. Hergot, to se mi ulevilo!

A teď mě teda zajímá, co jsem já? Podle Ryze by měla správná žena přijmout život, jaký je.
Tedy držet hubu a krok. Což vlastně často dělám, protože jsem prostě moc líná se hádat.
Měla bych bejt:

  • empatická, což asi nejsem, když jsou mi všichni lidi ukradený a nevzala jsem si domů žádnýho uprchlíka.
  • Smyslná. No hele, u některých oblud možná nechcete, aby se snažily bejt smyslný.
  • Láskyplná. „Narodila jsem se s obrovskou touhou po lásce a příšernou touhou lásku rozdávat,“ řekla Audrey Hepburn. Tak to na mě docela sedí. Mám v sobě lásky na rozdávání. Podobně jako když o mým spolužákovi jednou někdo řekl, jako obhajobu toho, že měl dvě holky najednou: „On by moh chodit s deseti holkama a stejně by ho dohromady nemilovaly tolik, jako on každou z nich.“
  • Trpělivá. Tak to fakt nejsem, zastávám názor, že v životě se musí něco dít, jinak je to ztráta času. Nenávidim lidi, co choděj notoricky pozdě, a mám panický záchvaty, když někam jdu pozdě já.
  • Emocionální. No ovšem, pokud jde o mně, řídím se vždycky svým srdcem a nenechám si poradit. A samozřejmě ostatním rozdávám rozum, jak se správně řídit hlasem rozumu, takže jsem pokrytecká kunda.


Takže nevim, takhle stránka plná self-help keců mi moc nepomohla. Neumim parkovat, ale miluju rychlý auta. Každý ráno nemám co na sebe a trávim dlouhý minuty před zrcadlem, ale ve výsledku je mi vlastně jedno, jak na sebe oblečení nahážu. V lásce jsem věrná (spíš až závislá), ale taky mám chuť voject všechno, co má nohy, který by šly roztáhnout. Miluju boty, zbožňuju jejich vůni a NIKDY neprojdu obchoďák, aniž bych se stavila v Humanicu, ale chytá mě rapl, když musim jít nakupovat něco jinýho. (Nebo nedejbože nakupovat s někym, kdo se táhne jak smrad. To jsem pak VELMI netrpělivá.) Evidentně nejsem typickej chlap, ale zřejmě nejsem ani typická žena. A to je dobře. Podle profesorky Joel jsem totiž typickej člověk.

Reklamy

3 komentáře: „Jsem typický člověk

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s